Proč miminka pláčou...

Tihle dva jsou moji. Miluju je! Brzy k nim přibude třetí a už teď vím, že ho budu milovat úplně stejně. Mateřské srdce je totiž nafukovací. Děti se o lásku nemusí dělit - pro každého je jí dost. Znovu a znovu s každým dalším miminkem jako by se otevíralo srdce nové, čerstvé, nikdy nezklamané, něžně milující...



Miluju je a budu s nimi v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, dokud o to sami budou stát. Na tenhle slib jsem nepotřebovala žádný papír, ani kroužek na prstě - a přesto (nebo možná právě proto) je pevnější a silnější, než všechny ostatní sliby světa. Jsou moji. Rostli pod mým srdcem a navždy v něm budou...

... bohužel některá mateřská srdce ztratila lásku... 
... bohužel některá mateřská srdce ztratila sílu...
... bohužel některá mateřská srdce dítě nechtěla... 
... a přesto ho porodila. 

 Dala mu život, ale nedala mu náruč.

 Nesoudím... Nevím... Ale každého takového miminka je mi nesmírně líto. Je mi líto, že si jeho dušička vybrala špatně. Je mi líto, že ještě neví nic o světě a už mu berou šanci na štěstí. Nechají ho samotné. Bojuj, broučku, dáme ti najíst a čistou plínu, zbytek je na tobě. Co na tom, že je ti jen pár dní. Však ty přestaneš plakat a pak bude všechno v pořádku...

Opravdu?


Nemyslím si...

Proč?

... protože dítě za to nemůže...
... protože dítě je bezbranné...
... protože my tu nejsme od toho, abychom ho soudili...
... protože každé dítě si zaslouží být milované...
... protože my mu můžeme pomoct...


... protože miminka o samotě pláčou... Nejvíc pláčou v noci. Ale dokud pláčou, ještě věří, že mají naději. Že někdo přijde a přivine je na své srdce. Pohoupe, pohladí a zazpívá. Protože miminka se o samotě bojí. A strach napřebije plné bříško, ani suchá plenka...
Když děti plakat přestanou, ztratily víru v dobrotu světa. A jak se mají chovat ke světu, který jim nepomohl, když ho nejvíc potřebovaly??? Ke světu, který nepřišel, když ho volaly? Ke světu, který se brodí po prsa v papírech, vyhláškách a soudních nařízeních, místo aby přišel pochovat jedno malé miminko?!


A přitom by stačilo málo... Aby úředníci zvedli telefon. Aby se domluvili. Aby dali dítěti šanci na lepší start do života. Aby se řídili srdcem a jednali v nejlepším zájmu dítěte...

Pěstouni na přechodnou dobu u nás fungují (a nefungují) už nějakou dobu. Tyto ženy jsou připravené okamžitě se děťátka ujmout. Kdykoliv. Dát mu ze dne na den nejen lahev a plínu, ale i svou vlastní postel, svůj spánek, část svého života a budou za něj bojovat, aby se dostalo do adoptivní rodiny, kde bude vyrůstat v lásce.


... protože z rodiny doletí dál!
... protože si zaslouží dobrý start!

Ano i takové děti mohou mít v životě problémy, adopce ani pěstouni neumí zázraky. Ale co je lepší? Strávit dětství v rodině nebo v děcáku?


Míša


Pokud vás problematika dětí v ústavech zajímá a chtěli byste pomoci, více informací najdete třeba na těchto odkazech:
http://dobrystart.cz/
http://www.dobrarodina.cz/
https://www.rpp.cz/
http://www.vterinapote.cz/

0 komentářů:

Okomentovat

Děkujeme za váš komentář :)